pátek 10. října 2014

Ctihodný Marek Athénský 
(památka ve slovanských kalendářích 5. /18. dubna; v řeckém synaxarionu¹ to je 5. / 18. března)

Ctihodný Marek se narodil v Athénách. O svém životě řekl abba² otci Serapionovi, který jej z Boží vůle navštívil, krátce před jeho zesnutím.
Ctihodný Marek v mládí završil vysokou školu v Athénách, kde studoval filozofii. Když mu zemřeli rodiče, svatý Marek si v sobě pomyslel, že i jeho čeká smrt, i jemu je blízká a nevyhnutná a že je zapotřebí zavčas se připravit na odchod z tohoto světa.
Vše co měl, rozdal chudým a potřebným. Potom odešel do Egypta, kde se usídlil v jeskyni na Thrácké hoře³. Devadesát pět let prožil ctihodný jako poustevník a za ten čas neviděl nejenom žádnou lidskou tvář, ale dokonce ani zvířata či ptáky. Prvních třicet let, bylo pro ctihodného Marka těmi nejtěžšími časy. Bosý a neoblečený, strádal v zimě od mrazivého chladu a v létě od horoucího vedra. Za pokrm mu sloužili řídké pouštní rostliny. Zlí duchové pronásledovali ctihodného Marka, přísahali, že ho utopí v moři, popadli ho a vlekli z hory s křikem: Odejdi z naší země! O d počátku světa sem nikdo nevstoupil, jak ses osmělil sem vstoupit? Po třiceti rocích takovýchto útrap a zkoušek, na ctihodného sestoupila Boží blahodať. Andělé mu přinášeli pokrm, na jeho těle vyrostly dlouhé vlasy a chlupy, kterého chránili od zimy a vedra.
Viděl jsem, řekl ctihodný, otci Serapionovi, podobu Božího ráje a v něm proroky Eliáše a Enocha a vše oč jsem prosil, ukázal mi Pán. Potom se ctihodný Marek zeptal otce Serapiona, zda svět přebývá v Kristových přikázáních a zda ještě pokračují pronásledování křesťanů. Když uslyšel, že pohanské sloužení modlám bylo ukončeno, svatý se zaradoval a ještě se zeptal: A jsou nyní prostřed světa svatí, tvořící zázraky, jak řekl Pán ve svém Evangeliu: Budete-li mít víru jako zrno hořčičné, řeknete hoře této: Přejdi odsud tam, i přejde, a nic vám nebude nemožné? (Mt 17, 20). A tehdy, když ctihodný pronesl svá slova, pohnula se ta hora, na které oba stáli, ze svého místa směrem k moři. Ctih. Marek uviděl, že se hora pohnula a obrátil se k ní: Tobě jsem nepřikázal, aby ses pohnula z místa, ale rozmlouval jsem tu s bratrem, proto se teď vrať na své místo! Po jeho příkazu se hora zase vrátila na místo jak před tím. Abba Serapion ve strachu padl tváří k zemi. Ctihodný Marek jej vzal za ruku a zeptal se: Copak jsi neviděl takovéto divy za svého života? - Ne otče, odpověděl abba Serapion. Tehdy ctih. Marek hořce zaplakal a řekl: Běda zemi, protože na ní žijí křesťané, nazývající se tak jen podle jména, ne však podle skutků.
Potom ctihodný Marek pozval abbu Serapiona ke společnému pokrmu. Tento pokrm jim přinesl Anděl. Abba Serapion nato řekl, že on za celý svůj život, nikdy nejedl tak chutné a dobré jídlo a nikdy nepil tak sladké vody. Bratře Serapione, odpověděl na to ctihodný Marek, vidíš li, kolik dobrodiní sesílá Bůh služebníkům svým! Po všechny dny, mne bylo od Boha sesíláno po jednom chlebu a jedné rybě a nyní pro tebe, On zdvojnásobil pokrm, seslal dva chleby a dvě ryby. Takovýmto pokrmem, mne nasycuje Hospodin Bůh v průběhu všeho toho času mých útrap poprvé.
Před zesnutím, pak ctihodný Marek, povznesl modlitby za spásu křesťanů, země a všech, kteří v pokoji, míru a lásce Kristově na ní žijí. Potom přikázal otci Serapionovi, aby ho pochoval v jeho jeskyni a poté aby do ní zavalil vchod. Otec Serapion, byl poté ještě svědkem toho, jak duše stotřicetiletého starce – ctihodného Marka, byla přijata do Nebe (+400).
Po pohřbení svatého, dva Andělé, v podobě dvou poustevníků, doprovodili abbu Serapiona do vnitřní pouště, do monastýru k velikému starci Janovi. Bratrstvu tohoto monastýru, pak abba Serapion řekl vše, o Boha bojném životě a o svatém zesnutí ctihodného Marka.
_____________________________________________

¹Synaxarion (obsahuje životy svatých, jejichž památka se slaví v pravoslavné církvi během liturgického roku)
²Abba - hebrejsky אבּא‎, řecky ἀββᾶ : aramejsko – syrské slovo odpovídající starohebrejskému ab – otec

³Thrácká hora – na území dříve zvané Kyrenaika dnešní, severovýchodní Libye, poblíž města Tocra, Tukrah. Některé jiné prameny, pak za místo kde se nacházela hora a místo svatého života ctihodného, uvádějí Etiopii.

pátek 19. září 2014



Narození Přesvaté Bohorodice

(památka 8. / dle světského kalendáře 21. září)



Daleko od Jeruzaléma, v malém galilejském městečku Nazaret, žili zbožní manželé Jáchym a Anna. Oba pocházeli z významných rodů, Jáchym z rodu proroka Davida, Anna z rodu prvního kněze Árona. Jelikož byli pokročilého věku a stále neměli vlastních dětí, velmi se rmoutili. Na bezdětnost bylo v židovském národ pohlíženo jako na Boží trest za spáchané hříchy, a Jáchym a Anna se proto stali terčem posměchu a nadávek ze strany svých nejbližších sousedů. Svatí manželé však neztráceli naději na Boží milosrdenství. Oba pevně věřili, že Bůh, u něhož je vše možné, m že uzdravit neplodnost Anny i v jejím vysokém v ku, podobně jako uzdravil neplodnost Sáry, ženy patriarchy Abraháma. Společně dali Bohu slib, že dítě, které jim bude darováno, zcela zasvětí životu v jeruzalémském chrámu.

Jednou, v den velkého svátku, chtěl Jáchym přinést chrámovou oběť. Kněz jej však pro jeho bezdětnost nepovažoval za hodného a oběť od něj nepřijal. Zkormoucen a zahanben uchýlil se Jáchym do pouště a dlouho se slzami volal k Hospodinu. Podle sv. tradice naší Církve se ukryl daleko v Judské poušti, na místě, kde dnes stojí pravoslavný monastýr ctihodných Chozevitů a kde již v dobách starozákonních nalezl útočiště pronásledovaný prorok Eliáš.

Jakmile se sv. Anna dozvěděla, co se přihodilo jejímu muži, hořce zaplakala, ale neprotiřečila Hospodinu. I ona se modlila k Bohu, aby shlédl na její rodinu a obdaroval ji svou milostí.

Prosby obou manžel byly nakonec vyslyšeny a archanděl Gabriel přinesl Jáchymovi a Anně radostnou zprávu, že jim Bůh sešle dceru, jež se stane matkou samotného Spasitele světa.

Přestože byly skráně obou manžel již ozdobeny šedinami, narodilo se jim dítě, jež nazvali „Marie“ (česky „Paní“). Z posvátné tradice naší Církve se dozvídáme, že po narození Přesvaté Bohorodice vystrojili spravedliví Jáchym a Anna velkou hostinu, na kterou byli pozváni vedle levit a kněží, také chudí a nemocní z celého okolí, aby všichni bez rozdílu oslavovali velkou Boží milost.

Narození Přesvaté Bohorodice se stalo předznamenáním doby, kdy se začala naplňovat velká Boží zaslíbení o spáse lidského pokolení z otroctví ďábla. Touto událostí se člověku začalo přibližovat Nebeské království, království pravdy, pravé zbožnosti, dobrých skutků a nesmrtelného života. Matka „prvorozeného všeho stvoření“ se díky Boží blahodati stala matkou a zastánkyní všem nám, kteří se k ní utíkáme se synovskou důvěrou a s prosbami o pomoc.

O podivuhodném narození Přesvaté Bohorodice, jejím neposkvrněném a Bohu milém životě, o početí a přivedení na svět Božího Syna nacházíme předpovědi u mnoha starozákonních proroků. Praotec Jákob, syn Izákův, nám zjevuje obraz „žebříku“, jenž sahá od země k nebesům a jehož tajemný smysl odkazuje práv k Bohorodici, která spojuje zemi a vše, co je na ní, s Bohem (Gen. 28,12). Ezechiel o ní prorocky hovoří jako o „dveřích“, kterými prošel Hospodin, Bůh Izraele, aby navštívil a zbavil od zahynutí svůj lid (Ez.44,2). Ústy moudrého krále Šalamouna promlouvá Bůh o stavbě „domu“ Boží velemoudrosti (Př. 9,1), jež osvítí každého člověka, přicházejícího na svět (Jan 1,9). A je tu konečně známé Izaiášovo proroctví o narození Božího Syna z panny (Iz.7,14) a mnohá další.

Svatí Otcové naší Pravoslavné církve vytvořili k poctě Přesvaté Bohorodice překrásné chvalozpěvy, oslavujíce v ní tu, jež je „nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější“, jež se stala živým Božím chrámem, „nebeskou branou, skrze niž prošel Kristus na tento svět, aby spasil duše naše“. Sv. Jan Damašský hovoří o tom, že „nynější den narození Přesvaté Bohorodice je svátkem nesmírné radosti, zasahující do všech končin země, neboť prostřednictvím Bohorodice se celé lidské pokolení obnovilo a zármutek pramatky Evy se proměnil v radost“. Poslechněme si nakonec slova svatého básníka Ondřeje Krétského, který ve svém Slově ke svátku Narození Přesvaté Bohorodice píše:

„Světlé a zjevné sestoupení Boha k lidem musí mít radostný počátek, který k nám uvádí veliký dar spásy. A právě takový je dnešní svátek, jehož počátkem je narození Bohorodice a završením sjednocení Slova s tělem. Jde o nejslavnější ze všech zázraků, jenž je neustále zvěstován, a přitom, vždy zůstane nepopsatelný a nepostižitelný. Čím méně je pochopitelný, tím více se odkrývá, a čím více se odkrývá, tím méně je pochopitelný…

A proto dnešní den, naplněný takovou Boží blahodatí, první mezi svátky, jež slavíme, zjevuje světlo panenství, a splétaje věnec z neuvadajících květů duchovní zahrady svatého Písma, přináší radost všemu stvoření….

 …Po vyhnání z ráje začali všichni dávat přednost pozemskému před nebeským, a tak nezbývala žádná naděje ke spáse, krom zásahu shůry. Ani přirozený, ani psaný zákon, ani plamenná kázání proroků nebyly s to uzdravit naši nemoc. Nikdo nevěděl, jak vyléčit lidskou přirozenost a jakým prostředkem ji pozvednout k její prvotní důstojnosti, dokud neráčil sám Tvůrce všeho Bůh, odkrýt nám jiný, harmonický a nově uspořádaný svět, dokud nezničil pradávnou jizvu hříchu, jenž zrodil smrt, a dokud nám nedaroval podivuhodný, svobodný a dokonalý život skrze naše obnovení ve křtu Božského zrození. Jak by k nám však proniklo toto velké a přeslavné dobrodiní, jež je v takovém souladu s Božími zákony, kdyby se nám Bůh nezjevil v těle, nepodřídil se zákon m přírody a neuvolil se přebývat s námi způsobem, který je znám jen Jemu? A jak by se to vše mohlo vyplnit, kdyby tajemství nenašlo před tím služebnici v čisté a neposkvrněné Panně, která v sobě usídlila Neusídlitelného, podle zákona, jenž převyšuje zákony přirozenosti? Cožpak to mohla dokázat nějaká jiná žena kromě té jediné, jež byla vybrána ze všech pokolení Tvůrcem světa? …

… A proto chudí i bohatí, mládenci i panny, starci s dítkami, kněží i levité – všichni vespolek oslavme nyní památku Bohorodice, Matky Boha a Prorokyně, z níž vyšel Prorok, předzvěstovaný Mojžíšem (Deut. 18, 15), Kristus Bůh, jenž Pravda jest. Amen.“



Tropar svátku hlas 4.

Narození tvé, Bohorodice Panno, radost zvěstovalo celému světu. Neboť z tebe zasvitlo Slunce spravedlnosti, Kristus Bůh náš, jenž zrušiv kletbu dal nám požehnání a překonav smrt daroval nám život věčný.

Dobrý Pastýř číslo 5 září 2004

pondělí 4. srpna 2014

Zesnutí spravedlivé Anny, matky Přesvaté Bohorodice
(památka 25. července / dle světského kalendáře tj. 7. srpna)


V Bohu moudrá, Bohem blažená a blahoslavená Anna, byla dcerou kněze Matthana, z pokolení Lévi, podobně jako velekněz Áron. Její otec Matthan měl tři dcery: Marii, Sofii a Annu. Anna se provdala do Nazareta za Jáchyma, a teprve až zestárla, porodila podivuhodně Přesvatou Bohorodici - Pannu Marii.
Podle tradice, zesnula v pokoji ve věku 79 let v Jeruzalémě, dva roky po svém muži Jáchymovi, své poslední roky pak prožila při Jeruzalémském chrámu spolu se svou dcerou.
Ostatky svaté Anny spolu s jejím rouchem, byly roku 710, přeneseny z Jeruzaléma do Konstantinopole. Její svaté ostatky se pak také nachází v Řecku, na Kypru a na svaté hoře Athos, kde svátku Zesnutí spravedlivé Anny, je zasvěcen hlavní chrám skitu svaté Anny ¹.
Církev nazývá svaté Jáchyma a Annu, Bohorodiči, neboť byli tělesnými předky Ježíše Krista a každodenně na konci každé Bohoslužby jsou potom vzpomínáni. Církev vzpomíná svaté a prosí je o modlitby pro věřící vycházející z chrámu.
Za svatou Annou se často s prosbou o pomoc obrací manželé, kteří nemohou počít dítě. A svatá Anna nezanechává bez pomoci ty, kteří za ní přicházejí.

Divotvorná ikona svaté Anny, ze skitu sv. Anny, svatá hora Athos

¹Skit sv. Anny (tzv. Malá Anna) - nejstarší a nejrozlehlejší skit (v tomto případě skit v pravém slova smyslu, protože je tvořen mnoha příbytky, které jsou roztroušeny po strmém svahu, z něhož vyrůstá hora Athos). Patří pod Velkou Lávru. Rozprostírá se téměř od mořského pobřeží až do značné výšky nad mořem; velice pozoruhodné a krásné místo). Hlavní chrám skitu je zasvěcen sv. Anně (a přechovávají zde jako drahocenný svatý ostatek nohu sv. Anny, matky přesv. Bohorodice). Je to výchozí místo pro výstup na vrchol hory Athos.  Zdroj: Sv. hora Athos



neděle 22. června 2014



Ctihodný Sisoj Veliký
(památka 6. / 19. července)

Svým původem pocházel z Egypta a byl učedníkem ctih. Antonije Velikého (17. ledna / 30. ledna). Po zesnutí svého velkého učitele se usídlil na pusté hoře, nazývané Antonijova, v jedné jeskyni, kde vedl svůj duchovní zápas i ctih. Antonij. Tvrdou, těžkou prací sám sebe zkrotil tak, že byl bez hněvu a zloby, krotký a mírný jako jehňátko. Za to byl Bohem obdarován velikou blahodatí, skrze niž mohl uzdravovat nemocné, vyhánět nečisté duchy a mrtvé křísit k životu. Šedesát let vedl svatý Sisoj svůj duchovní boj v poušti, a díky němu se stal pramenem živé moudrosti pro všechny mnichy i lidi, kteří žili světský život; pro všechny, kteří za ním přicházeli pro radu.
Svatý Sisoj takto učil mnichy: Kterékoli pokušení stalo by se člověku, je zapotřebí, aby se člověk oddal Boží vůli a aby přiznal, že pokušení stalo se pro jeho hříchy. A když potká člověka dobro, je třeba si říci, že se tak stalo z Boží prozřetelnosti. Jeden mnich se ptal Sisoje: Jak se mohu zalíbit Bohu a dojít spásy? Svatý odpověděl: Jestliže si přeješ zalíbit se Bohu, vyjdi ze světa, odděl se od země, opusť stvoření, přistup ke Stvořiteli, sjednoť se s Bohem modlitbou a pláčem, a takto nalezneš pokoj v tomto věku i v budoucím. Další mnich se zeptal, jak dostihnout pokory? Sisoj odpověděl: Pokory lze dostihnout, když se někdo vycvičí tak, že uznává každého člověka za lepšího, než je on sám, a tak poté získá pokoru i on sám. Abba Amon si stěžoval otci Sisojovi, že si nemůže zapamatovat přečtená moudrá poučení, aby je mohl zopakovat, když vede rozhovor s lidmi. Svatý mu na to odpověděl: Toto není nutné. Nutné je získat čistotu mysli a hovořit potom z této čistoty, a přitom vložit naději na Boha.
Ctihodný Sisoj byl k sobě velmi přísný, avšak milosrdný, soucitný a plný lásky ke všem těm, kteří za ním přicházeli, a všechny přijímal s láskou. Ti, kteří ho navštívili, učil ctihodný nejprve pokoře. Když se ho jeden poustevník zeptal, jak lze dosáhnout neustálého pamatování na Boha, ctihodný poznamenal: To je příliš mnoho můj synu, daleko vážnějším je sebe sama přijímat jako horšího než všichni ostatní, neboť takovéto pokoření se napomáhá k získání pokory. Když se jej mniši ptali, zda je dostatečný jeden rok k pokání, bratrovi, který upadl do hříchu, ctihodný Sisoj řekl: Já věřím v milosrdenství Lidumilného Boha, a jestliže člověk učiní pokání celou svojí duší, tak Bůh, přijme jeho pokání v průběhu tří dnů.
Stalo se také, že šel jeden světský člověk spolu se svým synem navštívit otce Sisoje na horu abby Antonija. Na cestě však jeho syn zemřel. Otec se nermoutil a netruchlil, ale s vírou ho přinesl ke starci a padl před ním, držíce syna tak, jako by se mu oba ukláněli, jakoby oba přijímali od něj požehnání. Potom však otec zanechal svého mrtvého syna u nohou abby a sám vyšel z jeho cely. Starec si myslel, že se mu chlapec ještě uklání a tak řekl dítěti: Vstaň a odejdi ven. Zemřelý chlapec v tom okamžiku vstal a vyšel ven. Jeho otec, když to spatřil, užasl a byl ohromen. Vrátil se ke starci, znovu se mu poklonil a řekl vše, co se stalo. Starec jej vyslechl a zarmoutil se, neboť takovýto zázrak nechtěl učinit. Jeho učedník pak zakázal otci do samé smrti starce o tomto zázraku hovořit.
Před smrtí zazářila tvář  ctih. Sisoje jako slunce, jeho učedníci, kteří jej obklopovali, se tomu zjevení v úžasu podivovali. Učedníci se přitom zeptali svého starce, co vidí, a Abba Sisoj odpověděl, že vidí svaté proroky a apoštoly. Když pak učedníci slyšeli, že Abba s někým hovoří, zeptali se ho, s kým to rozmlouvá, a jejich Abba jim odpověděl, že Andělé přišli pro jeho duši a on prosí, aby mu dali ještě alespoň krátký čas k pokání. Ale ty přece, otče, nemáš potřebu v pokání, řekli mu na to jeho učedníci. Ctihodný Sisoj, skrze svoji velikou pokoru a smíření, odpověděl: Ve skutečnosti nevím, zdali jsem vůbec započal se svým pokáním. Po těchto slovech tvář svatého starce zazářila tak, že bratři na něj nemohli ani pohledět. Ctihodný jim ještě stačil říci, že zří samotného Pána (Ježíše), a v tu chvíli jeho duše odešla do Nebeského Království. Když světec vydechl naposledy, celá místnost se naplnila krásnou blahou vůní. Ctih. Sisoj zesnul v hlubokém stáří roku 429 po Kr. Takovýmto blaženým koncem zakončil ctih. Sisoj svůj dočasný život a takto se přesídlil do života věčného. Amen.

Tropar hlas 1.
Pouště obyvatel a v těle anděl, /
divotvůrcem zjevil ses, Bohonosný otče náš Sisoji:/
postem, bděním, modlitbou jsi nebeské dary přijal, /
uzdravuješ nemohoucí a duše těch, kteří s vírou k tobě přicházejí. /
Sláva darujícímu tobě moc, / sláva korunujícímu tebe, /
sláva konajícímu tebou uzdravení.

Modlitby k ctihodnému Sisoji Velikému

Skláním se před tebou svatý přeblažený Sisoji! Oslavuji a chválím velikou tvoji moc, kterou jsi získal Božím požehnáním, abys takto mohl odhánět nečisté síly. Oslavuji tvé svaté jméno, neboť půstem a modlitbou k Bohu jsi přijal dar Ducha Svatého, skrze nějž můžeš nemocné uzdravit a mrtvé oživit. Skláním se před tebou jako v Bohu spravedlivém a z celého srdce tě prosím a modlím se k tobě: ochraňuj mne v tomto duchovním boji, od všelikých neštěstí, ohnivých střel, od kopí, meče a ode všech smrtonosných zbraní. Ty jsi veliký a mocný, Bohem jsi požehnaný, vezmi mne pod svoji ochranu, modli se za mne k Hospodinu, aby mi daroval moc i sílu, abych obstál před nepřítelem. Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha. Amen.

Podivuhodný otče Sisoji, veliký divotvůrce a všech, kteří se k tobě utíkají, rychlý přímluvce, zhlédni s nebeských výšin na nás nemohoucí a slabé, mnohými hříchy a těžkostmi obtížené. Smiluj se nad námi svým milosrdenstvím a pomoz nám, abychom Boží přikázání plnili bezúhonně, víru pravoslavnou pevně zachovali, abychom Bohu přinášeli pokání za své hříchy upřímně a z celého srdce. Abychom v křesťanské zbožnosti prospívali a byli tak důstojni tvých proseb, modliteb a záštity o nás před Bohem. Především tě prosíme, svatý a veliký otče Sisoji, abys ochraňoval naše děti od všelikého zla a nesnází. Pomáhej, aby vyrůstaly ve zdraví tělesném i duševním, aby jim žádná síla tohoto světa neuškodila, nechť jsou osvíceny Duchem Svatým, k radosti a hrdosti svým rodičům, Církvi a vlasti k užitku. Především tě prosíme, podivuhodný světče, abys poučil a učinil rozumnými matky, aby nezabíjely děti ve svých útrobách, ale aby plod svůj ve zdraví přivedly na svět. Vyslyš nás, světče Boží, kteří se s vírou a láskou k tobě modlíme a nepřezírej nás, kteří pomoc tvoji hledáme. Nyní i v čase naší smrti nám pomáhej a ochraňuj nás svými modlitbami od zlých démonských útoků, aby jejich síla neměla nad námi žádnou moc, ale abychom s tvojí pomocí stali se důstojnými následovat blaženství rajských příbytků. Všechnu naději naši v tebe skládáme, ctihodný otče Sisoji, budiž nám ukazatelem ke spasení a přiveď nás k nezacházejícímu světlu věčného života, tvým Bohu milým prostřednictvím, před trůnem Přesvaté Trojice. Nechť se všemi svatými oslavujeme přečestné a velkolepé jméno Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní až na věky. Amen!



pátek 20. června 2014



Ctihodný Barlaam (Varlám) Chutynský
(památka v první pátek Petro - Pavlovského půstu)

V první pátek Petropavlovského půstu si vždy připomínáme památku ctihodného Barlaama Varláma Chutynského. Vzpomínáme na tohoto světce kvůli podivuhodné události spjaté s velkou prozřetelností ctihodného Varláma, která byla zaznamenána i pro naše poučení.

Stalo se jednou, že ctihodný pobýval na návštěvě u novgorodského arcibiskupa. Když se spolu loučili, arcibiskup mu řekl, aby ho za týden Varlám znovu navštívil. Ctihodný otec Varlám na to odvětil: Když Bůh požehná, tak k tobě přijedu na saních v pátek prvního týdne půstu svatých apoštolů Petra a Pavla. Arcibiskup se takovéto odpovědi podivil. Ale skutečně, v předvečer daného dne napadlo v noci mnoho sněhu, a v pátek, tedy v den, kdy se měla tato zvláštní událost vyplnit, byl skutečně po celý den silný mráz. A tak se stalo, že ctihodný Varlám opravdu přijel na návštěvu ke svému arcipastýři na saních.
Když však viděl zármutek arcibiskupa, který se trápil kvůli vzniknuvší nepohodě, která ohrozila samou úrodu, ctih. Varlám na to řekl: Nebuď smutný, vladyko, není zapotřebí se rmoutit, je zapotřebí naopak děkovat Hospodinu! Když by Hospodin neseslal tento sníh a mráz, byl by po celé zemi hlad, kterým nás chtěl Hospodin pokárat za naše hříchy, ale na přímluvy Bohorodice a svatých se nad námi Hospodin nakonec smiloval a seslal mráz, aby zahynuli všichni červi, kteří se už, už chystali zničit všechnu budoucí úrodu. Na druhý den, přesně tak, jak předpověděl ctih. Varlám, nastalo opět teplo. Arcibiskupovi potom přinesli z polí žitné klasy i s kořeny, na kterých bylo vidět mnoho mrtvých červů. Toho roku pak byla na polích nevídaná úroda…