Životy Svatých

Ctihodný Arsenios Kappadokijský (1840 – 1924)

(památka 28. října / 10. listopadu)

Svatý Arsenios Kappadokijský se narodil ve vesnici Farasa v Kappadokii okolo roku 1840 a ve svatém křtu přijal jméno Theodor. Ještě jako dítě přišel o své rodiče Elevferia a Varvaru. Později získal své vzdělání v semináři ve Smyrně¹. Ve svých 26 letech přijal mnišský postřih v monastýru sv. Jana Křtitele v Zindzi-Dere v Kayseri², tam byl i rukopoložen na diákona. Poté byl metropolitou Paisijem II. odeslán zpět do Farasy, kde vyučoval ve škole. Roku 1870 byl rukopoložen na kněze a byl mu udělen i titul archimandrity. Učinil celkem pět poutí do Svaté země, a byl proto oslovován Chadži-efendi. Pastýřská a učitelská činnost svatého Arsenije trvala po dobu 55 let. Učil a utvrzoval ve víře obyvatele řecké enklávy, kteří byli neustále pod hrozbou útoků a zničení ze strany Turků.

Jako mnich zůstával svatý Arsenij neustále v obklopení světských lidí, přesto sám vedl přísný asketický život a získal od Hospodina i dar prozíravosti a uzdravování. Vždy dva dny v týdnu, ve středu a v pátek, se zavíral do zátvoru³. To mu však nebránilo v tom, aby se aktivně účastnil života svých rodáků, pro které byl nejen učitelem a knězem (v jeho péči bylo několik chrámů), ale i rádcem křesťanského života.

Dar uzdravování, kterého se stal ctihodný Arsenij za svého života hodným, k němu přiváděl nejen Řeky, ale i Turky, tj. muslimy. Nikoho od sebe neodháněl a nikoho neodmítal, takže když ve vesnici Farasa nebylo lékaře, všichni, kdo byli stiženi nemocí, chodili ke svatému Arsenijovi.

Skrze jeho modlitbu, která dle slov očitých svědků, mohla prorazit kámen, byli uzdravováni slepí, ochrnutí a posedlí zlými duchy. Za svatého jej považovali nejen Řekové, ale i sami Turci, neboť i mezi nimi učinil mnoho zázraků a uzdravení nemocných. Oba patriarchové, jak Konstantinopolský, tak i Jeruzalémský, chtěli rukopoložit sv. Arsenije na biskupa, on se tomu však bránil a vždy to odmítl.

Svatý Arsenij také předpověděl budoucí zkoušky a strádání, války a nakonec i opuštění rodné země. V roce 1924 při stěhování Řeků z Malé Asie doprovázel svoji pastvu až do Řecka, kde nakonec zemřel čtyřicet dní po příjezdu, na ostrově Korfu, což sám předpověděl ještě, když žil v Osmanské říši.

Přesto, že byl světec ještě za svého života obklopen všeobecnou úctou, stalo se, že po příjezdu do Řecka, kromě jiného i kvůli rozprchnutí věřících a obyvatel z Farasy po celém Řecku, byl sv. Arsenij na nějaký čas zapomenut. Avšak díky péči jeho duchovního syna ctih. Paisije Svatohorce byly v říjnu roku 1958 nalezeny jeho svaté ostatky. Dlouhou dobu se potom nacházely ve městě Konitsa, kde v té době ještě žili Řekové z vesnice Farasa. Roku 1970 pak byly tyto svaté ostatky přeneseny do ženského monastýru svatého Jana Teologa v Souroti, kde byly schraňovány v obyčejné dřevěné truhle. Mnohými zázraky však na sebe svaté ostatky ctihodného obrátili pozornost věřících a mnozí z nich za „svatým“ začali přicházet pro pomoc ve svých těžkostech, podobně jako tomu bylo ještě za života sv. Arsenije.

V roce 1971 napsal ctih. starec Paisij Svatohorec život ctihodného Arsenije. V roce 1986 nakonec Konstantinopolský patriarcha Dimitrij I. spolu se Synodou Konstantinopolského patriarchátu vydal rozhodnutí o svatořečení ctihodného Arsenije Kappadockého.  

Tropar hlas 3.

Bohu milý život jsi dobře zakončil, / čestnou nádobou Utěšitele ses zjevil, Bohonosný Arseniji,/ blahodať zázraků jsi přijal, všem udílíš brzkou pomoc, / otče ctihodný, / pros Krista Boha/ aby nám daroval velikou milost.

¹ Smyrna, dnes İzmir, město v západním Turecku, na pobřeží Egejského moře.

² Kayseri, město v Kappadokii v dnešním středním Turecku.

³ Zatvor - uzavření; jde o duchovní boj - podvih asketů, kdy se dobrovolně uzavřou do jeskyní nebo cel, aby se oddali nepřetržité anebo nanejvýš soustředěné modlitbě Ježíšově.